Pomsta Pekelnych Legii

Na úpatí hor vlci vijí,
z temných nebes blesk udeøí,
øád antikrista v oèích,
hlad po vítìzství.

Uprostøed nezkrotné pøírody,
srdce životaplných stromù buší,
tlukot vrývá se nám do pamìti,
znakem bolesti ale pøec svobody.

Žádná slitování,
záøezy do kostí,
bezbožná pravda,
noc plná zla.
Otevøení brány pekelné,
zahájení pomsty nesvaté.

Agonický pohled na hoøící kostel ve lži,
lži plné nenávisti, nemorálnosti.
Dìsivá tváø války udeøila,
øíše èerného kovu zavládla.

Èest a hrdost,
hnìv a smrt,
na køídlech havraních,
v zubech vlèích,
to� blízká budoucnost,
už žádná lidská hloupost.

Kapky krve stékají po ostøí pravdomluvného meèe,
nesmyslná víra vytrácí se v hluboké mlze.
Vítìzství zahøálo ,,pravé“ na své nesvaté duši,
úpadek pomateného stáda – forma destruktivní.

S pøíchodem nového dne – nový lepší svìt,
s posledním hoøícím trámem – vítìzí náš hnìv.
Pomsta pekelných legií vykonána jest,
tu neskuteènou špínu museli jsme smést.