Otvirani Studanek + Zasneny, Zoufaly

ZASNĚNÝ, ZOUFALÝ,
VYSNIL SI, ACH, VYSNIL SI BOHYNI.
MNOZÍ MU SPÍLALI,
KDYŽ O PŘÍZEŇ, KDYŽ O PŘÍZEŇ PROSIL JI.
PRO JEDNY BYLA MÚZOU,
TY U SRDCE, ACH, U SRDCE RANILA.
PRO DRUHÉ ZASE LŮZOU,
TY RADĚJI V NÁRUČ SVOU PŘIVILA.

NEJPRVE VYSNIL SI JEJÍ SRDCE.
A POTÉ VYSNIL SI I JEJÍ TVÁŘ.
O KRÁSNÉM TĚLE SNILY JEHO RUCE,
TO ABY ZAPOMNĚL JÍ VYSNÍT TAKÉ SVATOZÁŘ.

PROČ?!

NEVÍM JAK DÁL, TOŤ VŠE!
TEN PŘÍBĚH SNAD MI VŠICHNI PROMINOU,
VŠAK KREV V MÝCH ŽILÁCH VŘE,
BY JEN POMYSLEL SI NA JINOU!
A PROTO VPRAVDĚ NEVÍM PRO CO ŽÍT.
A ROZHODNĚ NEJSEM MEZI TĚMI,
KDOŽ SE S NĚKÝM LITĚ BUDE PŘÍT,
ŽE SVĚT VSKUTKU NENÍ POSET BOHYNĚMI.

SVĚT NENÍ POSET BOHYNĚMI.

ZASNĚNÝ, ZOUFALÝ, VYSNIL SI .....